Farní list Dolní Němčí

ZAMYŠLENÍ – Přepínáme síly, abychom udrželi krok s ostatními

„Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Mk 9,35

Komu nevadí být za hlupáka?!

Kdo z nás by řekl, že mu nevadí být poslední, být za hlupáka, nicku? Nebo komu by nevadilo, že jsou jeho děti poslední? Ty, na které většinou nezbyde, které kamarádi zapomenou pozvat na oslavu, které jsou na ocase třídy, při zábavě nadpočetné? Bouří se to v nás… Rádi bychom, alespoň v skrytu duše, aby naše děti zazářili, a my abychom za své nasazení sklidili trochu vděku, a snad i obdiv a uznání. A tak napínáme síly, abychom drželi krok s ostatními, vedli dostatečný společenský život, udržovali dostatek vhodných konexí, byli dostatečně reprezentativní navenek, … děti aby měli dostatek kroužků, a pak nebyly ve škole poslední…:)

Je to však náročný boj, který nás vyčerpává, frustruje, nenaplňuje a v důsledku nevede k pokoji. Možná proto může být Ježíšovo slovo naopak osvobozující: „Kdo chce být v mých očích první, ať je poslední a služebníkem všech.“ Nemusím být první!

Bůh nevyhlíží (především) machry

Pravý poklad, pravá medaile za první místo u Boha totiž nečeká (především a jen) na machry v prvních řadách, na ty co jsou tzv. In, ale hlavně na ty, kteří investovali do něčeho úplně jiného, než je lidský obdiv a uznání.

Jsou to ti, kteří se nespokojili s vlastním egoismem, sebestředností a pokrytectvím. Jsou to ti, kdo se pokoušejí být k druhým shovívaví. Jsou to ti, kdo se pokoušejí hledat společně, kde je pravda a ne si stát za každou cenu na svém. Jsou to ti, kdo se pokoušejí odpouštět nespravedlnost, pomáhat, vyslechnout, podat ruku, povzbudit, obejmout… Jsou to ti, kdo se rozhodli rozsévat pokoj a radost.

Náš život začne naplňovat nová radost a pokoj

Pokud přestaneme honit první místo, nebudeme shromažďovat pocty a díky, dávat sebe a své zásluhy na odiv, v očích světa můžeme zapadnout. Když se ale oprostíme od pohledu jen na sebe a pohlédneme s upřímným zájmem a bez pocitu nadřazenosti směrem k druhým, náš život začne naplňovat nová radost a pokoj. Takový, který svět nemůže dát.

V očích světa tak můžeme být za hlupáky a snílky, za ty poslední vzadu. Pro Boha ale budeme vzácní. Naše hodnota totiž nebude položená v tom, kde jsme předstihli druhé lidi, ale v tom, že jsme Bohu ve svém srdci udělali víc prostoru, aby je mohl naplnit. A skrze nás pak i druhé lidi. Kolem nás je totiž spousta pro Boha vzácných a milovaných lidí. A i když nám to tak vůbec nepřipadá, možná tu máme být dnes pro ně. A tak i pro samotného Boha.

Nemusíme se tedy štvát v předhánění druhých. Klidně můžeme být i někde vzadu. I tam je život.

DOLNÍ NĚMČÍ – nedělní ohlášky

§ Měsíční sbírka na koberec: 37 000 Kč. Dar 1 000 Kč na 6. zastavení křížové cesty. Dar 500 Kč na křížovou cestu. (Celkem na křížovou cestu: 46 500 Kč.) Dar na kostel: 1 000 Kč. Pán Bůh zaplať!

§ V úterý je odjezd autobusu na Hostýn ve 12 hodin ze zastávky u kostela. Teple se oblečte, protože má být chladno.

§ V úterý v 17 hodin je Misijní klubko. Ve středu je mše zvláště pro děti. Především zvu 7. – 9. třídu. Ve čtvrtek v 17 hodin je setkání scholičky.

§ Tento týden se modlíme v rámci Roku se svatými novénu ke svatému Václavu.

§ Tento týden můžete dávat své úmysly na mši svatou (poslední čtvrtletí tohoto roku) do krabice vzadu v kostele.

§ O víkendu 28. – 30. září 2018 bude opět modlitební Třídenní Modlitby matek. V pátek po mši svaté. V sobotu a neděli odpoledne ve 14 hodin.

§ V neděli 7. října je Růžencová pouť v Brodě. V neděli bude jen ranní mše svatá a druhá mše bude v sobotu večer s nedělní platností. Na pěší pouť se můžete hlásit v sákristii (letos otec Petr pěšky nepůjde). Autobus nejen pro krojované pojede v 9:15 hodin.

PŘÍPRAVA NA PŘÍŠTÍ NEDĚLI – 30/9/2018

Možná jsme byli někdy svědky scény, kdy pubertální dívka stála před zrcadlem zoufalá nad tím, jak vypadá. Snad jsme se pousmáli. Není nám ale příkladem, abychom se do zrcadla svého nitra podívali i my? Možná jsme se tehdy měli do zrcadla podívat sami, abychom se zavčasu upravili! Takovým zrcadlem budou dnes texty čtení.

1. ČTENÍ Nm 11,25-29

Ocitáme se v nejstarších dějinách Izraele (cca 1300 př. Kr.). Židé zakusili Boží vysvobození ze zajetí Egypta, ale stále Bohu nevěří, a proto reptají. Mojžíš je tím unaven a volá o pomoc. Bůh mu dává sedmdesát starších. Dva z nich prorokují mimo předpokládaný rámec stánku úmluvy. Jsou předobrazem scény z dnešního evangelia.

Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.

Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

2. ČTENÍ Jak 5,1-6

Zde vrcholí Jakubova obžaloba těch, kteří se domnívají, že mají veškerou budoucnost (zajištění, jistotu) ve svých rukou (viz Jak 4,13-17). Ostrá slova jsou i dnes voláním po spravedlivé mzdě našim zaměstnancům či uhrazení využívaných služeb (dnes často proudících ze třetího světa).

Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.

Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

EVANGELIUM Mk 9,38-43.45.47-48

Textu předchází Ježíšova předpověď utrpení a nepochopení, když se učedníci místo soucitu hádají o prvenství. Jak odpověděl Jan na Ježíšovu výtku (verš 38)? Odvedením pozornosti a snahou zalíbit se („my jsme mu bránili“). Proto následují přísná slova.

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

K ZAMYŠLENÍ

Jak odporné je potkávat křivé lidi nebo ty, kdo se za každou cenu snaží zalíbit. Nejednáme tak někdy i my? Dnešní texty jsou velmi kritické. Ve všech čteních potkáváme „malého“ člověka, který se snaží získat výhodu na úkor někoho druhého. Nerozumí nebo nechce vidět věci pohledem „krále“, ale jde mu čistě o jeho malé já. Druhými lidmi zřejmě pohrdá nebo jsou mu lhostejní. Ale Bůh vnímá všechny! Proto následuje ostrá kritika: Slova o useknutí ruky či nohy nejsou myšlena doslovně, ale ukazují, jak radikálně máme řešit koketování se zlem, sobectvím a pokušením.

Komentáře jsou uzavřeny