Farní list Horní Němčí

ZAMYŠLENÍ – Jsou chvíle, které bychom chtěli, aby neskončily

Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ (Mt 17,4)

Jsou chvíle, které bychom chtěli, aby nikdy neskončily. Když se necháme unášet krásou přírody, když je nám dobře s druhým člověkem, když zakoušíme Boží blízkost. Čas ale nezastavíme a musíme se vrátit do běžného života, i s jeho starostmi a trápeními.

Prožít takové chvíle je pro náš život darem. Jsou zdrojem naší naděje. Když se třeba hroutí manželství, je dobré se rozpomenout na společné hezké chvíle a pokusit se je obnovit. Když se trápíme tím, že nejen lidé, ale i Bůh nás opustil, je posilou vrátit se ke konkrétním hezkým zážitkům s druhými nebo s Bohem.

Bůh nám dává různá znamení své blízkosti. Každému originálním způsobem tak, aby byla srozumitelná. Záleží jen na nás, jak budeme k těmto znamením vnímaví. Když je nepřehlédneme, budou pro nás posilou ve chvílích, kdy už nebudeme mít sílu jít dál.

NEDĚLNÍ OHLÁŠKY

· Dary na kostel: 1 500 Kč. Pán Bůh zaplať!

· V sobotu 28. 3. 2020 je děkanátní setkání mládeže v Uherském Brodě.

POSTNÍ SBÍRKA POTRAVIN

Charita Uherský Brod vyhlašuje postní sbírku potravin a základní drogerie určenou pro lidi v nouzi z našeho regionu. Vítané jsou hlavně konzervy a instantní polévky. Pracovníci charity budou tyto věci vybírat ve čtvrtek 12. 3. 2020 v 16:45 – 16:55 hodin v Horním Němčí před kostelem a v 17:00 – 17:10 hodin ve Slavkově před OD Hruška. Jedná se o pomoc lidem našeho děkanátu.

PŘIPRAVUJEME SE NA PŘEDVELIKONOČNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ

O SVÁTOSTI SMÍŘENÍ

– Duchovní účinky svátosti smíření jsou: 1. Dokonalé odpuštění všech litovaných hříchů – tj. navrácení či rozmnožení posvěcující milosti, jednota a přátelství s Bohem.

– 2. Smíření s Církví zahrnující i Boží pomoc pro obnovení hříchem zraněných mezilidských vztahů.

– 3. Částečné prominutí časných trestů za nespravedlnosti, které byly způsobené již odpuštěnými hříchy (částečné odpustky).

– 4. Udělení pomáhající milosti pro oblasti, v kterých je kajícník křehký, aby mohl při budoucích pokušeních lépe obstát.

– Svátost smíření je ke spasení třeba, protože je po křtu jediným řádným způsobem, kterým lze od Boha dosáhnout odpuštění těžkých hříchů.

ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ

– Úvodní otázky ke zpytování svědomí: Nepřestoupil jsem hlas svého svědomí v myšlení, svými slovy či skutky?

– Snažil jsem se splnit předsevzetí od minulé svaté zpovědi?

– Neměl jsem účast na hříchu někoho jiného?

– Plním povinnosti svého stavu?

– Neopomněl jsem učinit nějaké dobro, které jsem přislíbil nebo ke kterému mne svědomí nabádalo?

– Uvědomuji si, že se milosrdný Bůh nade mnou sklání, a chce mi odpustit všechny hříchy? Uvědomuji si, že Bůh ve své nezměrné lásce chce učinit mé srdce čisté? Uvědomuji si, že neexistuje tak velký hřích, který by Bůh nemohl a nechtěl odpustit?

PŘIPRAVUJEME SE NA NEDĚLI: 15/3/2020

Tato postní neděle je okamžikem, kdy se církev modlí za katechumeny při tzv. skrutiniích, tedy modlitbě za jejich vysvobození od moci Zla a za Boží pomoc pro odevzdání se Kristu. Ke katechumenům se připojují i ostatní farníci a modlíme se za své plné odevzdání Bohu.

EVANGELIUM Jan 4,5-42

Na pozadí jednoduché zápletky otevírá evangelista diskusi, která postupně odhaluje podstatu křtu, podmínky jeho udělení a proces obrácení. Zmínění Samaritáni se od Židů oddělili snad v 8. stol. př. Kr. Jejich potomci vyznávali stejně jako Židé Hospodina, Tóru (Zákon), ale neuznávali Jeruzalémský chrám, jeho kněze ani judského krále.

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

K ZAMYŠLENÍ

Bůh říká i dnes: „Dej mi napít!“ Jak fascinující obraz dialogu Stvořitele a stvoření. Žena netuší, s kým mluví… Jak to, že stvoření netuší, že mluví se svým Tvůrcem? A je myslitelný takový dialog Boha a člověka? Ale ano, Bůh nás pozval, abychom odpověděli na jeho volání, zřekli se zla, a tak „utišil“ i žízeň lásky, se kterou nám vtiskl život.

Komentáře jsou uzavřeny