Farní list Horní Němčí

ZAMYŠLENÍ – Někdy nás potkají těžkosti, před kterými nelze utéct…

Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“ Lk 9,23- 24

Kaplan v naší farnosti s oblibou při mši svaté zdůrazňuje, že máme vpředu v kostele velký kříž, který má pro nás zásadní význam. Připomíná nám velkou Ježíšovu oběť, kterou máme navíc v kostele znázorněnou také křížovou cestou.

Existuje i tzv. modlitba křížové cesty. V ní si mj. připomínáme chvíli, kdy Ježíš po svém odsouzení přijal kříž a vydal se na popraviště. Zdá se mi, že i v našich životech je přijetí kříže velmi zásadním okamžikem. Je to chvíle, kdy si uvědomíme, že to břemeno, kterého se bojíme, které nám připadá příliš těžké nebo nás zahanbuje, je potřeba nést. V takové chvíli přestaneme tvrdit, že by ho měl nést někdo jiný, že nám nepatří, že to není naše věc, prostě ho vezmeme na svá záda a vyrazíme, následujeme Ježíše.

Během naší cesty ale několikrát zakusíme, že i když jsme se upřímně rozhodli kříž nést, neobejde se to bez překážek a pádů. V takových okamžicích bychom ho možná rádi vrátili anebo ještě lépe – hodili na někoho jiného. Můžeme to udělat?

Už mnoho let mě doprovází jeden starý příběh: člověk nese po pláži kříž a Ježíš kráčí vedle něj. Zanechávají v písku dvoje stopy. Po nějaké chvíli jsou na pláži už jen jedny stopy. Na konci cesty se člověk obrátí k Ježíši, poukáže na to, že na pláži jsou jen jedny stopy a řekne: “Vidíš, tady, když mi bylo nejhůř, jsi mě úplně opustil.“ Ježíš ho ale opraví: „Podívej se na ty stopy pořádně – to jsi nešel ty, tady jsem tě nesl.“

Ježíš nás vyzývá, abychom nesli svůj kříž, ale po celou dobu kráčí vedle nás a někdy nás i nese, aniž bychom si toho všimli. Můžeme kdykoliv říci, že už jsme slabí a nemůžeme. Můžeme kříž přehodit na jeho ramena, on ho ponese a my půjdeme vedle něj.

HORNÍ NĚMČÍ – nedělní ohlášky

· Měsíční sbírka: 4 000 Kč. Ostatní dary: 1 500 Kč. Pán Bůh zaplať!

· Ve čtvrtek bude mše svatá v 18 hodin v Horním Němčí (P. Antonín Bachan) z páteční slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

· Příští neděli bude hodová mše svatá až v 10 hodin.

· Do čtvrtka 27. 6. 2019 se v případě vyřízení pohřbu obracejte na P. Antonína Bachana z Hluku.

PŘIPRAVUJEME SE NA NEDĚLI: 30/6/2019

Potkat Ježíše je zajímavé a přinese to mnoho inspirace. Ale vydat se za ním a spojit s ním celý svůj život? Nemáme na mysli řeholníky či kněze, ale každého, kdo poznal v Ježíši mesiáše. Každému z nás říká: „Pojď za mnou“. Co to fakticky znamená?

1. ČTENÍ 1 Král 19,16b.19-21

Scéna se odehrává v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli. Předcházelo jí bouřlivé období, kdy Eliáš zastavil na hoře Karmel šířící se pohanství, ovšem za cenu velké nelibosti krále Achaba a jeho manželky. Musel prchnout daleko do pouště na horu Sinaj (cca 400 km). Tam dostává příkaz vrátit se a pomazat místo sebe nového proroka.

Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!“ Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“ Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

2. ČTENÍ Gal 5,1.13-18

Svatý Pavel řeší základní problém prvních křesťanů: Musí přijmout obřízku a s ní předpisy Tóry, aby mohli být křesťany? Pavel urputně hájí novou skutečnost: není třeba být nejprve Izraelitou se všemi povinnostmi! Znamená to tedy nevázanost a život podle žádostí těla?

Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ‘Miluj svého bližního jako sebe.’ Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili! Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

EVANGELIUM Lk 9,51-62

Čtenému úseku předcházel zlom, jak ještě ukazuje první věta našeho textu. Ježíš se již nebude tolik soustředit na zázraky a ohlašování evangelia, ale zaměří svůj pohled na cestu do Jeruzaléma, kde položí život za naši spásu. Evangelista Lukáš na tomto místě dělá tzv. velkou vsuvku a do dějinné osy evangelia vloží deset kapitol. Dnes čteme první část vsuvky.

Když se přibližovala doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice. A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“

K ZAMYŠLENÍ

Jít za Ježíšem není otázka otrockého kopírování jeho vyjadřování či gest. Následovat znamená poznat ho, jeho motivaci, jeho srdce. Následovat však také znamená, že nemusíme jednat sólo, opuštěni, na vlastní pěst. Jdeme s ním a učíme se porozumět. Následovat ovšem přináší také rozhodnutí, vyžaduje odvahu opustit své dosavadní jistoty a vsadit na jinou kartu. Elizeus pochopil a namísto loučení (které by asi znamenalo velkou snad několikadenní slavnost), nakrmí chudé a pomůže ubohým.

PRÁZDNINOVÁ CESTIČKA K BOHU

Centrum pro rodinný život v Olomouci připravilo pro rodiny s dětmi mobilní aplikaci s názvem: Prázdninová cestička k Bohu. Můžete si ji stáhnout na Google Play, papírovou verzi si můžete vytisknout na www.rodinnnyzivot.cz, kde najdete podrobnější informace. Součástí aktivity je i fotografická soutěž.

Komentáře jsou uzavřeny